Ten vlak se už rozjel a nabral svou cestovní rychlost. Teď se možná u výhybky hádají, kterým směrem vlastně vlak nasměrovat, nebo v kabině strojvedoucího zavládl zmatek, zda zvolit levou či pravou směrovku cesty a někteří dokonce budou vystupovat. Máte dojem, že vlak snad může vykolejit?

Zatím tomu tak není, ale v budoucích dnech bude u výhybek velmi rušno, a strojvůdci se budou střídat. Myslím, že v tuhle chvíli bude lépe, když vás začne zajímat, kdo vlastně bude v tomto vlaku v kabině strojvůdce a kam pojede právě tenhle náš vlak, ve kterém sedíme všichni.

V dnešní době, kdy se rozhořčujeme někdy nad tím, proč si nežijeme jako v Německu, že ten Brusel nám pořád nerozumí a my nerozumíme jemu, že ten náš uherák není tak uherský jako v Drážďanech... prosím, soustřeďme se na to - že je potřeba i právě v tomhle kontextu uvažovat o budoucnosti - uvědomit si, že v Evropě je nám lépe, než by nám kdekoli jinde bylo, že Evropu a její nastavení těžko můžeme změnit, jestliže přestaneme být její součástí, že kvalitu potravin určujeme my, kdo je vybíráme a nakupujeme. Co nám vlastně slibují ti, kteří nám radí ven z Evropy, kterým směrem se má naše republika vydat? Jaký scénář existuje pro daný okamžik, jestliže nastane tato situace? Proč bychom měli zahazovat léta hledání a práce při sjednocování Evropy? Myslím, že žádní rozumní lidé, jestliže jim vlastní dům v některých dílčích částech nevyhovuje, ho nezbourají a nezačnou stavět nový. Snažme se o to, abychom mohli tenhle dům svou iniciativou vylepšovat, nikoli ho bourat a opouštět.

To stejné je i v naší zemi - proč bychom se neměli pokusit v naší republice, pro naše děti a jejich i naši budoucnost, zodpovědně nastavit lepší zřízení, lepší hospodaření a lepší oceňování a podporu potřebným a pracovitým lidem? Proč nevylepšit situaci rodin, které se snaží o své děti postarat, umožnit jim vyšší příjmy? Proč nezlepšit hospodaření s prostředky na státní sociální politiku? Je třeba myslet na staré a stárnoucí lidi, jakým způsobem a z jakých zdrojů zajistit jejich péči, o nemocné, nastavení péče o tyto osoby do budoucna. Proč se nesnažit změnit nastavení dávek tak, aby byly skutečně dobře a spravedlivě rozděleny a pomáhaly tam, kde mají a naopak aby na jejich základě nemohl vznikat byznys s chudobou a tím zbývalo více financí také na opravdu potřebné výdaje pro skutečně nemohoucí a slabé?

Ani v běžném životě se většina z nás nestává vůči zítřku, vůči dalším dnům lhostejnými, zajímá nás, co nás čeká, jestliže zvládneme další den, jak budeme trávit dál svůj život - staráme se o to, aby se nám dařilo dobře, snažíme se to ovlivnit jak svou prací, tak svým jednáním. A jednou z velkých možností, jak budoucnost můžeme změnit, je - že půjdeme k volbám. Každý hlas se počítá.

Je tu tedy ještě další možnost - posuďte sami, zda výhodnější - počkat si pěkně za větrem, jak to všechno dopadne. Dopadne - nedopadne?